Historie
ORIGINÁLNÍ PRAŽSKÝ SYNKOPICKÝ ORCHESTR se zrodil nejprve v hlavě svého zakladatele, kapelníka, trumpetisty, pianisty, aranžéra a muzikologa Pavla Klikara. Světlo světa spatřil pak na podzim roku 1974. Kvintet se třemi dechovými nástroji a typickou, pouze dvoučlennou rytmickou sekcí, tvořenou pianem a banjem, zněl od začátku až neuvěřitelně autenticky a záhy vyvolal mimořádný zájem posluchačů i hudebních kritiků. Základem jeho práce bylo zejména důkladné studium a analýza přímých zvukových pramenů a trpělivá snaha o rekonstrukci dobového hudebního myšlení a estetiky, spojená se znovuoživením zapomenutých herních technik a improvizačních dovedností. To vše s pro soubor typickou důsledností, dotaženou do posledních detailů včetně použití původních historických hudebních nástrojů.
V roce 1976 byl kvintet posílen o druhý saxofon a housle. Přibyl rovněž zpěvák – crooner Ondřej Havelka, který v orchestru působil dalších 19 let. Éra tohoto osmičlenného obsazení vyvrcholila triumfálním úspěchem na festivalu Starého jazzu v holandské Bredě v květnu 1978. Na podzim téhož roku byl orchestr dále rozšířen na dvanáctičlenné obsazení, typické pro většinu amerických tanečních orchestrů 20. let a vydal se na plně profesionální dráhu.
Originální pražský synkopický orchestr má za sebou přes tři tisíce vystoupení v České republice i většině evropských zemí, účast na řadě významných festivalů i množství samostatných pořadů pro televizní stanice v Německu, Francii, Švýcarsku a Velké Británii. Ve své vlasti se díky televizním, rozhlasovým a gramofonovým prezentacím stal jedním z nejpopulárnějších souborů.
V posledních letech se orchestr vrátil k menšímu, komornímu obsazení, v němž mimo jiné účinkuje na pravidelných promenádních koncertech na pražském Karlově mostě.
•
Duší ansáblu je jeho zakladatel a kapelník Pavel KLIKAR. Jeho autentická a rafinovaná aranžmá jsou spolu s nekompromisním přístupem k otázkám stylové interpretace základem úspěchu ORIGINÁLNÍHO PRAŽSKÉHO SYNKOPICKÉHO ORCHESTRU. Jako trumpetista udivuje posluchače i ve světovém měřítku ojedinělou schopností improvizovat v několika zapomenutých stylech tak, že nikdy nejde o kopii, ale vždy o nový výsostně tvořivý akt zpřítomnění uměleckých koncepcí a postupů, které již dávno odešly z našeho světa spolu s jejich někdejšími nositeli.
Za svou uměleckou činnost obdržel v roce 1996 cenu „Czech Grammy“ a v roce 2006 mu byla udělena Cena České hudební rady za celoživotní dílo.